Buněčná senescence je trvalá forma zastavení buněčného cyklu vyvolaná různými stresovými faktory, zahrnující např. dysfunkci telomerních oblastí chromozomů, onkogenní signalizaci či zásadní poškození DNA. Ačkoliv zpočátku chrání organizmus před tumorigenezí, je nezbytná během raného vývoje a hraje důležitou roli při hojení tkání, postupně dochází k chronické akumulaci senescentních buněk.

Typicky u starších jedinců přispívají nahromaděné senescenční buňky k dysfunkci tkání, rozvoji zánětu a některých degenerativních nemocí, a obecně přispívají ke stárnutí organizmu. Senescentní buňky jsou poměrně rezistentní vůči apoptóze a často vykazují prozánětlivý sekreční fenotyp (senescence-associated secretory phenotype – SASP), který pak parakrinním způsobem negativně ovlivňuje okolní tkáně i celý organizmus.

Senolytika, tedy látky selektivně eliminující senescentní buňky, představují slibný terapeutický přístup pro eliminaci negativních vlivů akumulovaných senescenčních buněk. Dosud však bylo popsáno jen málo mechanisticky vymezených tříd senolytických látek.

Autoři v rámci specializovaného cytotoxického screeningu již dříve identifikovali některé nové látky se senolytickým účinkem, jako jsou např. MCOPPB (malá syntetická molekula, původně zkoumaná jako selektivní agonista nociceptinového receptoru), daurisolin a dauricin (dva příbuzné přírodní alkaloidy zkoumané jako potenciální protinádorová léčiva).

Pro zjištění senolytického mechanizmu těchto látek využili autoři morfologického profilování buněk založeného na metodě Cell Painting, vyvinuté výzkumným Broad Institutem (společný projekt MIT (Massachusetts Institute of Technology) a Harvardské univerzity). Obrazová mikroskopická analýza morfologických změn v rámci metody Cell Painting zahrnuje stovky parametrů a umožňuje zařadit různé látky do multiparametricky definovaných klastrů. Všechny tři zkoumané látky vytvořily spolu s několika sloučeninami dobře vymezený klastr zahrnující známé inhibitory autofagie (bafilomycin A a chloroquin). V rámci klastru dále skórovaly látky AZ191 (inhibitor DYRK1B kinázy) a MS1108 – nově syntetizovaný derivát MCOPPB.

Zásadním zjištěním bylo, že všechny látky z tohoto klastru vykazují preferenční toxicitu k senescenčním buňkám a zároveň také všechny narušují autofagický tok v buňkách. Na základě těchto zjištění autoři odvozují, že senescentní buňky jsou na funkční autofagii preferenčně závislé a definovali látky cílící autofagii jako zcela novou třídu senolytik. Dále doložili prediktivní hodnotu metody Cell Painting pro zjišťování mechanizmu účinku známých i experimentálně vyvíjených léčiv.

^{Reference: Lacey, M., et al. Autophagy revealed as a targetable vulnerability in senescent cells by cell painting phenotypic profiling: a mechanistic study of MCOPPB and related compounds. GeroScience (2026). https://doi.org/10.1007/s11357-026-02258-z}