Autorka: MUDr. Vlasta Raušová
V dětské onkologii se dnes v ČR daří vyléčit téměř 90 % dětí. Vyléčením z nádoru ale zdravotní potíže dětských pacientů nekončí. Více než dvě třetiny jsou do větší či menší míry ohroženy zdravotními riziky a potížemi i v dalších letech života.

Specifickou znevýhodněnou podskupinou jsou děti s hereditárními predispozičními syndromy a děti léčené intenzivní chemoterapií včetně transplantace krvetvorné tkáně a/nebo děti po radioterapii. Jde o relativně malou populační skupinu, která ovšem může čelit extrémně komplexním zdravotním a psychosociálním zátěžím v kombinacích, které v jiných oblastech medicíny nemají obdobu. Náročná léčba například přímo vede ke zvýšenému riziku obezity, poruch metabolizmu, vysokého krevního tlaku, hormonálních potíží, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění.

Mnohé děti trpí úzkostí, nízkým sebevědomím nebo depresí – to se může přímo promítat do jejich tělesného zdraví v dospělosti a může mít i navazující sociální a ekonomické dopady (vzdělavatelnost, pracovní uplatnění). Vyléčení pacienti a jejich rodiny se pochopitelně obávají návratu či nového výskytu onkologické nemoci a dalších závažných následků, které v krajních případech mohou vést až k invalidizaci. Tato rizika lze zmírňovat preventivními programy (tzv. sekundární a terciární prevence), které je třeba zahájit co nejdříve v průběhu léčby a pokračovat po celý další život.

Škála pozdních následků léčby zahrnuje i řadu dalších poruch, které mohou postihnout prakticky všechny orgánové systémy. Patří mezi ně endokrinopatie, orgánové dysfunkce (zejména kardiotoxicita, nefrotoxicita a pneumotoxicita), poruchy smyslových funkcí, poruchy hybnosti a další. Spektrum a intenzita pozdních následků se mění v závislosti na léčebné éře a léčebných modalitách.

Vyléčení pacienti mají celkově „křehčí zdraví“ (tzv. frailty) a jejich organizmus rychleji stárne, ve středním věku 30–40 let na tom mohou někteří být po zdravotní stránce podobně jako běžná populace ve věku 60 a více let. Riziko předčasného stárnutí s sebou nese i riziko dřívějšího výskytu nemocí obvyklých v pokročilém věku, včetně následných primárních malignit, i riziko předčasného úmrtí. Výskyt anebo závažnost některých pozdních následků léčby včetně kardiometabolického rizika lze časně podchytit anebo zmírňovat adresnými preventivními vyšetřeními a intervencemi pro žádoucí prodloužení doby „života ve zdraví“.

S podobnými následky jako pacienti léčení v dětství se potýká i početnější kohorta mladých dospělých (AYA). AYA kohorta onkologických a hematoonkologických pacientů se epidemiologií, genetickými faktory a prognózou liší od starších onkologických pacientů a v mnoha ohledech je srovnatelnější s pacienty dětské onkologie než s pacienty diagnostikovanými ve věku 40 let a více. Tyto rozdíly se odrážejí v odlišném klinickém přístupu, včetně rozdílů v prognóze a prioritách při plánování péče – s větším důrazem na následnou péči.

V ČR v současné době neexistuje standardizovaný národní systém pro přechod dětských a AYA onkologických pacientů do následné péče. V závislosti na primárním ošetřujícím centru, diagnóze a typu prodělané léčby jsou vyléčení pacienti předáváni do péče praktických lékařů či specializovaných onkologů v rámci onkologických center (KOC nebo HOC, výhledově i ROC). Řada z nich je ale z potřebného sledování při tranzici péče ztracena. Pro úspěšný proces tranzice je žádoucí (a odpovídá to evropskému standardu následné péče) každého vyléčeného onkologického pacienta vybavit jeho léčebným souhrnem (treatment summary, TS) a také mu – na podkladě tohoto souhrnu a mezinárodních guidelines – vypracovat personalizovaný plán sledování (survivorship care plan, SCP). Personalizovaný plán je důležitý pro včasné odhalení a časný management pozdních následků léčby (na základě individuálních rizik), pro stratifikaci pacientů v systému následné péče a také pro racionalizaci nákladovosti prevence. Předpoklady pro tvorbu léčebného souhrnu a plánu sledování jsou odpovídající digitální infrastruktura / nemocniční informační systémy, jednotný onkologický datový rámec a zařazení přípravy těchto dokumentů do standardu péče, s odpovídajícím bodovým ohodnocením.

^{Reference: Kepák T. a kol. Spolupráce dětské onkologie a onkologie mladých dospělých v oblasti následné péče, Klin Onkol 2026; 39 (Suppl 2)}