Vstupujete na stránky obsahující informace, které jsou určeny lékařům oprávněným předepisovat
humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in
vitro (dále jen „zdravotnický odborník“), a nikoliv široké (laické) veřejnosti či jiným skupinám
odborníků.
Kliknutím na odkaz „Potvrzuji, že jsem lékařem“ prohlašujete, že:
-
jste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky, zdravotnické
prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro;
-
berete na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny široké (laické)
veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům podle předchozí definice, a to se všemi riziky a důsledky z
toho plynoucími pro širokou (laickou) veřejnost.
Pro případ, že nejste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky,
zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, pak kliknutím na odkaz „Potvrzuji,
že jsem lékařem“ potvrzujete, že jste seznámen s riziky, kterým se vystavujete v důsledku možného chybného
vyhodnocení informací, které jsou určeny odborníkům-lékařům, přičemž tato rizika zcela akceptujete. Tato
rizika zahrnují zejména možnost chybného vyhodnocení (interpretace) informací dále uvedených, chybného
posouzení vlastního zdravotního stavu, či možnost vzniku mylné preference ve vztahu k určitému humánnímu
léčivému přípravku, zdravotnickému prostředku nebo diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro,
neboť o vhodnosti případné léčby určitým humánním léčivým přípravkem, jehož výdej je vázán na lékařský
předpis, nebo určitých typů zdravotnických prostředků (resp. diagnostických zdravotnických prostředků in
vitro),
rozhoduje vždy lékař po posouzení zdravotního stavu pacienta. Vhodnost užití humánního léčivého přípravku,
jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nebo zdravotnických prostředků (resp. diagnostických
zdravotnických
prostředků in vitro) je vhodné předem zkonzultovat s lékařem či lékárníkem.
Reakce: 3
Všechna mezinárodní doporučení (např. NCCN, ASCO,ESMO) vycházející z klinických studií adjuvantní léčbu doporučují a to nezávisle na T N klasifikaci. Z těchto doporučení se následně tvoří i doporučení ČOS v modré knize.
V těchto studiích jsou časná stadia, zvláště pT1, pT2 zastoupena velmi zřídka, ale i v tomto případě, na malých číslech je rozdíl v parametru DFS a mOS značný (ve smyslu léčit či neléčit adjuvancí). Doporučuji si udělat obrázek z publikace: Oettle H, Post S, Neuhaus P et al. Adjuvant chemotherapy with gemcitabine vs observation in patients undergoing curative-intent resection of pancreatic cancer: a randomized controlled trial. JAMA 2007; 297: 267–277. Pro kohortu pT1 a pT2 dohromady byl rozdíl při terapii gemcitabinem ve srovnání s pooperačním sledováním v DFS 48 ku 10 měsícům a mOS 50 ku 27měsýcům ve prospěch adjuvance.
Pokud pacient je ve stavu, že adjuvanci zvládne tak ano, s tím že poslední slovo má pacient. Pokud po operaci není v dobrém stavu, tak ne.
Data na pTis a adjuvanci nejsou k dispozici.
Obecně bych se řídil stavem a preferencí pacienta. Pokud je to hraniční s ohledem na stav a pacient je k léčbě motivován, tak bych začal v redukci a dle tolerance bych se blížil plné dávce. Pokud pacient není schopen s ohledem na celkový stav zahájit adjuvanci do 8-12 týdnů od operace, jen bych sledoval.
Podporuji podání adjuvantní léčby i v tomto nízkém stadium, pokud bude možné zahájit s ohledem na stav pacienta do 12 týdnů od operace, u takto mladé pacientky je naléhavost radikální léčby a předpoklad přijatelné tolerance v převaze.
Zejména pro mladý věk a radikální výkon by adjuvance vhodná byla, ale rozhodnout by měl celkový stav nemocné. Pokud je skutečně po pooper.komplikacích v dobrém, podal bych ji, pokud ne a hrozilo by jeho zhoršení, spíše bych ji po domluvě nedal.