Výsledky české onkologie se za poslední desetiletí výrazně zlepšily. Podle prof. MUDr. Petry Tesařové, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze však průměrné výsledky zakrývají rozdíly mezi pacienty. O tom, jak rychle se dostanou k diagnostice a léčbě, rozhoduje také místo bydliště, sociální situace či pravidla úhrady konkrétního léku. Ve své přednášce proto hledala cesty, jak zajistit, aby fungující systém přinášel srovnatelný prospěch všem pacientům.

„Když máme pocit, že onkologická péče nefunguje ideálně, nemusí být snadné určit, kde začít se změnou,“ řekla prof. Tesařová. Navrhla proto podívat se na české výsledky zvenčí, prostřednictvím pravidelných mezinárodních srovnání Evropské unie a OECD. Ta ukazují, jak si Česká republika stojí vedle ostatních zemí a kde má rezervy.

Napříč Evropou přetrvávají výrazné regionální rozdíly

„Od sametové revoluce jsme dosáhli výrazného zlepšení dlouhodobých výsledků onkologické péče, zejména úmrtnosti a celkového přežití. V souhrnu se přibližujeme průměru Evropské unie a u některých diagnóz, například karcinomu prsu či nádorů plic, dosahujeme ještě lepších výsledků. Srovnání nám však připomínají dva závažné problémy. Prvním jsou rozdíly v přístupu pacientů k diagnostice a inovativní léčbě, které se promítají do jejich přežití. Druhým je nedostatečně zvládnutá primární prevence,“ uvedla prof. Tesařová. Ve své přednášce se zaměřila především na nerovnosti v dostupnosti péče.

Česká republika bývá v některých mezinárodních hodnoceních stále řazena ke skupině zemí střední a východní Evropy, přestože výsledky české onkologie tomuto zařazení už vždy neodpovídají. Při pohledu na Evropu jako celek je však patrný závažný rozdíl: incidence nádorových onemocnění je vyšší směrem na západ, zatímco úmrtnost roste směrem na východ (Elmadani, 2025). Podle odhadu OECD (Santucci, 2022) by odstranění těchto rozdílů mohlo znamenat přibližně 55 tisíc odvrácených úmrtí.

Příčiny nerovností jsou finanční, organizační, kapacitní, administrativní i geografické. Přidávají se socioekonomické podmínky pacientů a jejich přístup k informacím.

Jaké jsou příčiny nerovnoměrného přístupu k onkologické léčbě?

1. Formální dostupnost léčiva nemusí znamenat dostupnost pro každého pacienta

V počtu dostupných inovativních léčiv si Česká republika stojí lépe než některé vyspělé evropské země. Ze 173 nově registrovaných inovativních léků v Evropě, včetně onkologických, je v České republice dostupných 106 přípravků, zatímco evropský průměr je zhruba 72 léků. Údaj o dostupnosti však sám o sobě neříká, kolik pacientů se k danému léku skutečně dostane. Jeho použití mohou omezovat podmínky úhrady, indikace nebo místo poskytování péče. Obtížná zůstává také cesta k individuální úhradě podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, která měla původně sloužit výjimečným případům.

Dostupnost léčby navíc ovlivňují výpadky na globálním trhu, s nimiž se lékaři nedávno potýkali například u tamoxifenu. Do budoucna může situaci změnit tlak na srovnávání cen léčiv mezi Spojenými státy a Evropou. Česká republika je přitom znevýhodněna tím, že na zdravotnictví vynakládá nižší podíl hrubého domácího produktu, než činí evropský průměr.

2. Zpoždění v úhradách inovativních léků

Významnou příčinou nerovnosti je prodleva mezi registrací inovativního léku a jeho dostupností pro pacienta. Evropská léková agentura posuzuje jeho kvalitu, bezpečnost a účinnost, v jednotlivých zemích se však následně různě dlouho jedná o ceně a úhradě. Mohou se také stanovit různá omezení hrazených indikací. V České republice trvá cesta léku k pacientovi v průměru 540 dní. Dlouhé prodlevy nejsou vyhrazeny jen zemím střední a východní Evropy; ve srovnání se objevily i Norsko, Švýcarsko či Belgie. Registrace léčiva je tedy v Evropě do značné míry sjednocená, jeho hrazená dostupnost nikoli.

Zdroj: Post et al. ESMO Open, 2023

3. Přístup k precizní onkologii

V precizní onkologii se dobře ukazuje rozdíl mezi dostupností diagnostiky a dostupností navazující léčby. Komplexní genomické profilování metodou sekvenování nové generace (NGS) je v České republice za vymezených podmínek hrazeno všemi sedmi zdravotními pojišťovnami a komplexní onkologická centra k němu mají přístup. Molekulární nález však může vést k doporučení cíleného léku mimo schválenou indikaci. Jeho úhrada pak podléhá individuálnímu posouzení, takže se možnosti pacientů a center liší.

„Diagnostika (NGS) je dostupná, ale dostupnost samotného léku zůstává úzkým hrdlem,“ shrnula prof. Tesařová.

4. Centralizace zvyšuje kvalitu péče, ale zhoršuje dostupnost

Soustředění specializované péče do center zlepšilo její výsledky, zároveň však může zhoršovat dostupnost pro pacienty, kteří bydlí daleko. Mezi tím, co může nabídnout komplexní onkologické centrum, a péčí dostupnou v menším zařízení přetrvávají rozdíly. Pracoviště nejsou vždy dostatečně propojena a potenciál regionálních zařízení se nevyužívá naplno. Jejich možnosti se navíc liší i podle zřizovatele a způsobu řízení.

5. Účast ve screeningu a socioekonomické faktory

Rozdíly se projevují už před stanovením diagnózy. Účast ve screeningu, například u karcinomu prsu, není ve všech oblastech stejná. Záleží na dostupnosti služby, informovanosti i sociálních podmínkách. Pacienti mohou čerpat informace z internetu, nemusí jim však rozumět nebo jim důvěřovat; onkologické onemocnění může být také tabu. Diagnóza navíc zatěžuje celou rodinu ekonomicky i psychicky. Profesorka Tesařová upozornila rovněž na význam praktických lékařů a specialistů jako zdroje informací, který může účast na screeningu podstatně ovlivnit.

Zdroj: https://nsc-data.uzis.cz

Sociální nevýhody se navíc mohou sčítat. U lidí, kteří čelí 5 a více nepříznivým životním faktorům současně (např. chudoba, nízké vzdělání, nezaměstnanost, špatné bydlení a sociální izolace), stoupá riziko úmrtí na onkologické onemocnění až na 2,49násobek oproti lidem, kteří tato znevýhodnění nemají.

Jaká máme řešení?

Na systémové úrovni je třeba urychlit a lépe sladit rozhodování o úhradě léčiv, stanovit priority pro včasný přístup k přípravkům s prokázaným klinickým přínosem a upravit schvalovací postupy. Pomoci mohou flexibilnější dohody o sdílení rizik, transparentnější řešení žádostí podle § 16 a programy časného přístupu k léčbě. Národní onkologické plánování musí doprovázet odpovídající financování, datová infrastruktura a investice do diagnostiky, aby na výsledky molekulárních vyšetření mohla navázat dostupná léčba.

V organizaci péče je třeba posílit komplexní onkologická centra, o jejichž vlastních kapacitních potřebách se zatím mluví málo, a současně je účinně propojit s regionálními centry a menšími nemocnicemi. Pomoci může telemedicína, sdílená dokumentace, společné nebo propojené multidisciplinární týmy a jasně stanovené cesty, kterými pacient prochází systémem. Důležité jsou také kvalitní klinické registry a cílené programy pro odlehlé a znevýhodněné oblasti.

Na úrovni jednotlivého pacienta mají význam koordinátoři péče, edukace, poradenství, telemedicína, úprava organizace služeb, případná finanční podpora a opatření zlepšující geografickou dostupnost. Jediné opatření zpravidla nestačí; potřebné jsou programy, které propojí více forem pomoci a počítají se situací konkrétních pacientů. To vyžaduje národní onkologické plánování, kvalitní datovou infrastrukturu, vhodné legislativní podmínky a spolupráci i mimo zdravotnictví.

V prevenci a časném záchytu je cílem zvýšit účast ve screeningových programech, zejména mezi lidmi, kteří je dosud využívají nejméně. V primární prevenci zůstávají velkou výzvou kouření, škodlivá konzumace alkoholu a obezita. Jejich zátěž se zatím nedaří dostatečně snižovat.

Shrnutí a doporučení

Nerovnoměrný přístup k onkologické léčbě je výsledkem souběhu geografických, ekonomických, organizačních a administrativních faktorů. Neznamená to, že český systém onkologické péče nefunguje. Máme funkční síť center i dobré výsledky, ale ne všichni pacienti z ní mají stejný prospěch.

Potřebujeme rychlejší stanovení úhrad zohledňující klinický přínos léčby, silná centra propojená s regionální sítí, cílený screening a pomoc pacientům při průchodu systémem. Zvláštní pozornost si zaslouží lidé, u nichž se kumuluje více znevýhodnění. Prostřednictvím registrů a indikátorů kvality je třeba sledovat a zveřejňovat nejen celkové výsledky, ale také rozdíly v dostupnosti péče a přežití mezi regiony a skupinami pacientů. Investice do dostupnosti a organizace péče se totiž promítají do jejich přežití.

Prof. Tesařová uzavřela své sdělení slovy: „Máme systém, ale zatím nemáme rovný přístup. Prvním krokem je přiznat si to.“

Zdroj: www.euni.cz