Jak umožnit většímu počtu onkologických pacientů léčbu blíže domovu a současně zachovat její kvalitu? Touto otázkou se zabývali zástupci komplexních a regionálních onkologických center na setkání 22. září na Lékařské fakultě v Plzni. V závěrečných ohlédnutích zdůraznili potřebu rozšířit delegovanou léčbu, zapojit všechny zdravotní pojišťovny a podpořit regionální pracoviště personálně i vzděláváním. Společným cílem je, aby místo bydliště ani organizační překážky nebránily pacientům ve včasném přístupu k účinné terapii.

Od budování komplexních center k podpoře regionálních pracovišť

Podle prof. MUDr. Jindřicha Fínka, Ph.D., MHA, se diskuse soustředila na dvě hlavní oblasti: delegování léčby a komunikaci mezi komplexními onkologickými centry (KOC) a regionálními onkologickými centry (ROC). U delegované léčby zůstává zásadní překážkou rozdílný přístup zdravotních pojišťoven. „Shodli jsme se na tom, že je v podstatě ostudou, že pouze Všeobecná zdravotní pojišťovna přistoupila plošně k úhradě léků delegovaných do regionálních center,“ uvedl.

Za nedostatečně logické považuje také současné vymezení přípravků, které lze v ROC podávat. Zatímco některá léčiva, například trastuzumab, již delegovat lze, další na tuto možnost stále čekají. Profesor Fínek by do budoucna upřednostnil širší přístup, při němž by v KOC zůstávala především léčba s vysokou toxicitou, kterou nelze bezpečně zajistit v regionálním pracovišti. „Na rozdíl od ostatních členů výboru České onkologické společnosti si myslím, že u dlouhodobě léčených pacientů by mohla být delegována i imunoterapie,“ doplnil svůj osobní názor.

Delegování léčiv však představuje pouze část spolupráce. Stejně důležitá je podle něj komunikace s ROC a zapojení jejich lékařů do multidisciplinárních týmů. Z debaty proto vyplynula potřeba věnovat rozvoji regionálních center podobnou pozornost, jakou česká onkologie v minulosti věnovala budování sítě KOC. „Dnes bychom měli podporovat rozvoj regionálních center, umožnit v nich postgraduální vzdělávání a dát jejich lékařům možnost odborně růst stejně jako v KOC,“ zdůraznil prof. Fínek. Výsledkem má být kvalitní a pro nemocné komfortní léčba v místě bydliště.

Sdílené úvazky pomáhají oběma stranám

Na potřebu rozvoje ROC navázala doc. MUDr. Zuzana Bielčiková, Ph.D. Připomněla, že během setkání opakovaně zaznívalo upozornění na omezené kapacity KOC, zatímco incidence i prevalence zhoubných nádorů rostou. Regionální centra proto mohou převzít větší část péče, potřebují však odpovídající podporu.

Pozitivní zkušenosti podle ní přinášejí sdílené personální úvazky, které již fungují v několika mimopražských regionech. V této souvislosti zmínila spolupráci Masarykova onkologického ústavu s regionálními pracovišti i zkušenosti z Jihočeského a Olomouckého kraje. Lékaři z KOC vyjíždějí do ROC, podílejí se na péči a pomáhají rozvíjet odborné znalosti místních kolegů. Současně mají lepší přehled o pacientech a mohou podle jejich potřeb pružně zajistit předání do KOC. Nemocným tak zůstává možnost absolvovat část péče blíže domovu.

Překážkou dalšího rozvoje je podle doc. Bielčikové také nastavení akreditací a specializačního vzdělávání. Lékaři z regionálních pracovišť musejí na dlouhou dobu odcházet do KOC, což dále zhoršuje personální situaci v regionech. Na setkání proto zaznělo přání umožnit akreditaci některých regionálních ambulantních zařízení, podobně jako v jiných odbornostech. Část vzdělávání by tak mohla probíhat přímo v regionu a lékař by s ním neztrácel kontakt.

Doc. Bielčiková připomněla otázku jednoho z ekonomů: „Jak je možné, že se všichni znáte, a přesto to nefunguje?“ Právě sdílené úvazky a vzájemná personální pomoc by podle ní mohly být jedním z prvních kroků ke skutečně fungující spolupráci. Zároveň by zvýšily atraktivitu ROC pro nově nastupující lékaře, kteří by v regionálním pracovišti viděli možnost odborného rozvoje.

Nerovná dostupnost léčby se promítá do osudu pacienta

Význam spolupráce z pohledu nemocných zdůraznila prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc. Česká onkologická péče podle ní stále čelí komplikacím, mezi něž patří nerovnoměrný přístup k léčbě. Příčin je více a nelze je vyřešit jediným opatřením. Pacienti ze vzdálenějších míst musejí dojíždět, někteří nemají dostatek informací a další narážejí na překážky v úhradě léčiv.

Rozdíl mezi možnostmi diagnostiky a skutečně dostupnou terapií je patrný také v precizní medicíně. „Po vyšetření NGS někdy nemůžeme získat doporučený lék, protože nám ho pojišťovna neproplatí,“ upozornila prof. Tesařová. Ani nalezení vhodného léčebného cíle tedy samo o sobě nezaručuje, že pacient odpovídající léčbu dostane.

Smyslem setkání bylo podle ní hledat způsoby, jak prostřednictvím spolupráce KOC a ROC zmírnit dopady těchto nerovností na jednotlivé nemocné. Nejde pouze o pohodlí při dojíždění nebo o organizaci provozu. Včasný přístup k účinné léčbě může ovlivnit přežití i komplikace onemocnění. „Všechno souvisí s tím, jak brzy se pacienti dostanou k nejúčinnější terapii. A o to nám všem v onkologii jde,“ shrnula.

Sdílené zkušenosti mají přerůst v konkrétní kroky

Společný směr setkání vystihla také doc. MUDr. Hana Študentová, Ph.D. Za důležitou považuje možnost otevřeně porovnávat zkušenosti jednotlivých pracovišť, společně hledat řešení a stanovit cíle další spolupráce. „Sdíleli jsme zkušenosti, společně jsme hledali nápady a stanovili si cíle do budoucna. Věřím, že se nám je podaří naplnit a budeme dál rozvíjet komplexní onkologickou péči v České republice,“ uvedla.

Od ochoty spolupracovat ke konkrétním změnám v péči

Závěrečná ohlédnutí všech čtyř řečníků tak spojovala potřeba převést vzájemnou znalost a ochotu spolupracovat do každodenní praxe. Širší možnosti delegované léčby, jednotnější úhradové podmínky, zapojení regionálních lékařů do multidisciplinárních týmů a podpora jejich vzdělávání mohou pomoci odlehčit KOC a současně přiblížit péči pacientům.

Zdroj: www.euni.cz