Setkání věnované koordinaci a delegování onkologické péče se konalo 22. září 2026 v kampusu Lékařské fakulty v Plzni. Profesor Fínek, který byl jeho odborným garantem, v úvodu připomněl, že kampus tvořený budovami Unimec I, Unimec II a Biomedic slouží od roku 2022. Jeho výstavba stála 1,8 miliardy korun, z toho 0,8 miliardy pocházelo z evropských fondů. Stavba byla dokončena a zkolaudována s tříměsíčním předstihem, bez úvěru a dluhů.

Za „rodinné stříbro české onkologie“ označil prof. Fínek existenci komplexních onkologických center (KOC) a regionálních onkologických center (ROC). Připomněl přitom, že myšlenku vytvoření této sítě původně prosazoval docent Rostislav Žaludík. Smyslem současné diskuse je podle něj posunout se od samotné existence center k dobře fungující spolupráci mezi nimi.

Pět bodů společné koncepce

Koncepce onkologické péče pro rok 2026, vznikající ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví ČR a České onkologické společnosti, je postavena na takzvaném onkologickém pateru: 1. čekací lhůty, 2. koordinátor onkologické péče, 3. multidisciplinární týmy, 4. racionální decentralizace a 5. indikátory kvality.

Právě čas je zásadní. Zdravotníci nemohou ovlivnit běh nemoci, mohou však ovlivnit, jak dlouho pacient čeká na vyšetření, rozhodnutí o postupu a zahájení léčby.

Pacient potřebuje někoho, kdo převezme odpovědnost za další postup

Největší prodlevy často vznikají ještě před příchodem pacienta do KOC. Nemocný postupně navštěvuje různé lékaře, shromažďuje zprávy a dostává dílčí doporučení, ale nikdo výsledky nespojí do uceleného plánu. Někdy je odkázán na to, aby si sám našel onkologa nebo zajistil potřebné CT či magnetickou rezonanci. Taková cesta je pro pacienta vyčerpávající a může jej od dalšího vyšetřování odradit.

Důsledky čekání mohou být závažné zejména u rychle progredujících nádorů, jako je například karcinom plic, u něhož se čekání na histologické potvrzení v délce šesti týdnů až dvou měsíců může promítnout do možnosti další léčby (operativa apod.). Podobně naléhavé je podle něj včasné rozhodování u karcinomu pankreatu. K medicínskému riziku se přidává psychický tlak na nemocné a někdy také nedostatečná sociální podpora.

Dostupnost péče se navíc mezi regiony liší. Pacienti často cestují za léčbou mimo svůj region a po vstupu do velké nemocnice se zdráhají pokračovat v péči jinde. To zvyšuje tlak na kapacity KOC i nutnost vyhradit termíny pro diagnózy, které vyžadují zrychlený přístup („fast‑track“ diagnózy).

„Plzeňské KOC pokrývá prakticky celý Plzeňský kraj a část přilehlých oblastí. Ročně k nám přichází přibližně 3 500 až 4 000 nových pacientů. I při nižším z těchto počtů je to značná zátěž: téměř čtrnáct nových pacientů za pracovní den, u nichž musíme zajistit další postup a léčbu,“ zdůraznil prof. Fínek.

Koordinátor jako jeden kontakt pro pacienta

Koordinátor onkologické péče by měl pacienta provést obdobím od prvního podezření na onkologickou diagnózu až po zahájení léčby. Má sledovat návaznost vyšetření a termínů, být pro pacienta jedním kontaktním místem a zajišťovat komunikaci mezi praktickým lékařem, ambulancemi, diagnostickými pracovišti a KOC. Do této komunikace je třeba také zapojit regionální onkologická centra a posílit jejich postavení.

Podobnou práci podle prof. Fínka některá pracoviště vykonávají již řadu let, třebaže pro ni nepoužívala název „koordinátor.“ V konziliárních ambulancích pracovníci shromažďují potřebné informace, aby mohl konziliář a následně multidisciplinární tým rozhodnout o léčebné strategii. Nová koncepce dává této činnosti jasnější podobu a odpovědnost.

Další možnost, jak zkrátit čekání, vidí prof. Fínek ve smysluplném elektronickém sdílení informací: „Představte si, že do systému zadáme diagnózu C25, tedy zhoubný nádor slinivky břišní. Systém ověří, zda máme histologický nález a zda byla objednána potřebná vyšetření, například NGS, CT hrudníku a CT břicha. Pokud některé vyšetření chybí, rovnou je objedná. Pacient by tak ještě před první návštěvou onkologické ambulance mohl mít všechna potřebná vyšetření naplánována a my bychom měli jejich výsledky co nejdříve pohromadě. Tomu říkám elektronizace zdravotnictví, která skutečně šetří čas. Jak vidíte, zatím je to můj sen. I have a dream,“ uvedl.

Jak rozšířit léčbu do ambulantních ROC

Konkrétním krokem k delegování péče i léčby je návrh podmínek Všeobecné zdravotní pojišťovny vymezující podmínky pro ambulantní ROC. Takové pracoviště má být navázáno na konkrétní, regionálně dostupné KOC a doložit aktuální smlouvu o spolupráci. Současně musí mít zajištěnu akutní lůžkovou péči, provoz ambulance klinické onkologie pět dní v týdnu a personál dostupný nepřetržitě pro konzultace zdravotního stavu.

Návrh dále požaduje dva lékaře se specializovanou způsobilostí v klinické, případně radiační onkologii a zajištění přípravy cytostatik vlastním centrálním pracovištěm nebo smluvně. Poskytovatel má doložit doporučující stanovisko vedoucího nejbližšího KOC a výboru České onkologické společnosti. Rozsah nasmlouvaných diagnóz má odpovídat jeho dosavadní odborné praxi a spektru léčených pacientů; při posuzování má hrát roli i regionální dostupnost.

Diskutuje se také o rozšíření skupiny centrových léčiv, jejichž podávání by bylo možné do ROC delegovat. Výbor České onkologické společnosti již dříve podpořil širší spektrum včetně inhibitorů EGFR, tedy například cetuximabu a panitumumabu, a podporuje zapojení dalších zdravotních pojišťoven vedle VZP.

„S jedním bodem návrhu se osobně nedokážu ztotožnit: imunoterapie má nadále zůstat soustředěna pouze v KOC. Zastávám názor, že lékař se specializovanou způsobilostí a odpovídající praxí by měl mít možnost tuto léčbu podávat i v regionálním centru,“ uvedl prof. Fínek. „Vím ale, že s tímto názorem jsem v menšině,“ dodal.

Spolupráce potřebuje i prostor pro sdílení zkušeností

V závěru prof. Fínek připomněl konzultační a vzdělávací portál Můj pacient, určený onkologům, urologům a praktickým lékařům. Odborníci na něm mohou konzultovat klinické problémy a sdílet kazuistiky přínosné i pro další kolegy.

Zdroj: www.mujpacient.cz

Zlepšení onkologické péče tak stojí nejen na nových možnostech léčby, ale i na domluvě mezi pracovišti a s pacientem. Koordinátor, funkční multidisciplinární tým a promyšlené předávání péče do regionů mají společný cíl: aby se nemocný v systému neztrácel a k potřebné léčbě se dostal včas.

Zdroj: www.euni.cz