Rozhodnutí na základě jasných dat nebude možné, jelikož pro takovéto pacienty prakticky neexistují. Nicméně pokud bych vztáhl případ na operovaného pacienta se SCLC s pozitivnímu uzlinami vyššími než N1, pak existují skrovná data, že zde u těchto pacientů (se SCLC) může pooperační radioterapie postižených oblastí uzlin vést k prodloužení přežití. Obvykle byl volen režim 54Gy ve frakcích 2Gy/den na oblasti předchozích pozitivních lymf. uzlin. Klonil bych se k tomuto schématu a dále zvážil doplnění PCI po dokončení RT na oblast LU a následně kontrolním MR mozku.

Prosím autora dotazu o doplnění, zda jsou skutečně přítomny postkovidové změny na PET/CT. Z uvedeného popisu se zdá, že nikoliv. Pokud nebylo provedeno, je vhodné doplnění funkčního vyšetření včetně TLCO (dříve difúze). Pokud bude obojí bez nálezu, pak bych se indikace ozáření neobávala.

Bylo by vhodné zhodnotit ještě rozsah fibrózních změna a provést funkční vyšetření - viz výše. Při významnější poruše (středně těžký až těžký pokles) plicních funkcí a/nebo TLCO a rozsáhlých změnách bych nepovažovala ozáření za vhodné.

Radioterapie u SCLC má největší přínos v případě časné a konkomitantní indikace. Byl ale zaznamenán přínos na přežití též u nemocných s extensive disease, kteří měli po chemoterapii residuum plicní, s podstatnou až kompletní remisí vzdálených metastáz. Dále se při indikaci radioterapii ustupuje od rozsáhlého elektivního ozařování nepostižených uzlin a je příklon k ozáření jen zvětšených popř. PET pozitivních oblastí. V daném případě byla dosažena kompletní remise, takže je otázka, co by se ozařovalo - původní PET/CT pozitivní oblastí? Pokud by objem zahrnoval i ty drobné léze v horním laloku, zdá se mi, že PTV by byl asi hodně velký, s podstatným postižením zdravé plicní tkáně. To v kombinaci s postcovidovým postižením není příliš příznivé. Rozhodně se přikláním k doporučení prim. Krákorové zhodnotit nyní napřed plicní funkce. Spíše bych se přiklonila k indikaci PCI a hrudník neozařovala.