Jednak je třeba nejprve řešit hyperkalcemií podle závažnosti stavu a klinického obrazu. Hyperkalcemii při malignitách často doprovází dehydratace, zvracení či selhání ledvin, a je nezbytné ji rychle léčit. Hydratovat pacientku, případně zavést forsírovanou diurézu, podat bisfosfonát intravenosně nebo denosumab. s.c., případně kalcitonin. Potom je třeba pátrat po etiologii. U nádoru se v první řadě nabízí generalizace ve skeletu a paraneoplastická hyperkalcemie.. Proto je indikovaná scintigrafie skeletu , PET-CT. Ale je třeba vyloučit i nenádorové příčiny, Klíčovým vyšetřením je stanovení hladiny imunoreaktivního parathormonu (iPTH) v plazmě. Zvýšená nebo normální hodnota, a to i v horní části normálního rozsahu, hladina iPTH ukazuje na primární hyperparatyreózu, zatímco nízká hladina iPTH naznačuje jiné příčiny hyperkalcemie, jako jsou nádory nebo granulomatózní onemocnění. Dalšími vyšetřeními jsou analýza kalciurie, koncentrace fosfátů v séru, aktivita alkalické fosfatázy, a hladiny vitaminu D. Snížený odpad kalcia močí může svědčit o familiární benigní hypokalciurické hyperkalcemii. Hyperkalcemie u metatstického postižení skeletu obvykle doprovází fulminantní generalizaci ve skeletu a vyžaduje rychlé a razantní zahájení protinádorové léčby.

Zcela souhlasím s prof. Tesařovou

Hyperkalcémie se může projevovat únavou, slabostí, nevolností, zvracením, zácpou, dehydratací, častým močením, žízní a může vést k selhání ledvin, srdečním arytmiím, event. ke ztrátě vědomí. Základem je hydratovat nemocnou a podat léky ke snížení vápníku v krvi + léčit základní onemocnění, tj. je nutné zjistit primární příčinu tohoto stavu. Příčinou může být nádorové onemocnění, hyperparathyreóza, dlouhodobé užívání některých léků: např. diuretika, hormonální substituční terapie nebo např. vit. D, dále též např. sarkoidóza nebo nadměrný příjem vápníku. Nicméně v dané situaci je nezbytné prověřit zejména situaci stran meta do skeletu, event. medikaci, kterou nemocná pravidelně užívá. Ostatní již bylo podrobněji rozepsáno.