Návrh kryoprezervace stimulovaných oocytu nebo embryií je rozumná. Pokud to však odmítne, tak bych ji začala podávat Zoladex již během chemoterapie jako prezervaci ovariálních funkcí (nutné začít cca 7 dní před podání CHT). S další léčbou souhlasím. Adjuvantní HT je u pacientky dost důležitá. Snažila bych se ji přesvědčit, ať zkusí otěhotnět až po skočení. Ale samozřejmě- na pacientce záleží, jak se rozhodne.

Doporučovala bych zahájit neprodleně chemoterapii AC-D(T) s podáváním Zoladexu již před první aplikací CHT. Kryoprezervace embryií je pro nemocnou větší jistota budoucího otěhotnění, ale zároveň představuje nebezpečí z hlediska onkologické diagnózy, (oddálení zahájení léčby a také hormonální příprava , a to i v případě, že budou k stimulaci použity inhibitory aromatázy). Po ukončení chemoterapie bych nemocnou ozářila ( pokud nechce absolvovat plastickou rekonstrukci bilaterálně) , pokračovala v Zoladexu a tamoxifenu alespoň dva roky, pak hormonoterapii ukončila , po půlroční washout periodě by mohla nemocná otěhotnět a po porodu a ukončení kojení ( pokud ji zůstane druhý prs) by mohla pokračovat v tamoxifenu.

Souhlasím s neprodleným nasazením LH-RH před nutnou CHT (pacientka je riziková - věk, BRCA pozitivita, N1 a G3 i Ki67), pak RT na prs a svodnou lymfatickou oblast, dále pokračování v LH-RH a TX na dobu minimálně 1 roku. 2 roky jsou určitě bezpečnější, nicméně se obávám, že žena může tuhle prodlevu vnímat hodně negativně a celou léčbu pak negovat. Pokud ji neopustí po tomhle všem partner, jistě ještě bude schopná a ochotná zvážit prodloužení adjuvance. Podstatné je, aby znala veškeré přínosy a rizika možných řešení a svoji prognózu ...