Pokud jsem porozuměl, jde o mladou ženu s tumorem vel. T1c, palpačně T2, ale vzhledem k těsnému vztahu (byť dle SONO zřejmě ne) k hrudní stěně nelze vyloučit až stádium T4 (podobně na SONO uzliny nejisté, ale klinicky téměř jisté, minim. N1). Rozhodně bych indikoval neoadjuvanci, v tomto případě i režimem FEC100, následně mastektomii s exenterací axily, podle definitivní histologie v případě nedosažení pCR adjuvanci v kombinaci taxanu s trastuzumabem. Po ní (při pokračujícícím trastuzumabu) by měla být zahájena léčba hormonální (5 let LH-RH s TMX následované prodlouženou adjuvanci letrozolem s možností zvážení provedení chir.kastrace s LAVH kdykoliv v tomto průběhu, nejlépe před ukončením 5 let kompletní estrogenní blokády nebo alespoň následně v případě návratu menstruace) a ozáření hrudní stěny a svodné lymfatiky (po neoadjuvanci raději vždy, i při nálezu pN0). Při dosažení pCR jen kombinace trastuzumabu a ozáření s hormonální léčbou stejným způsobem. Trastuzumab bych tedy ponechal na adjuvanci bez potřeby doplnění FISH.

Jedná se o malý nádor se spornou pozitivitou axilárních uzlin (UZ negativní i když jsou v axile hmatné uzliny- možným důvodem m,ůže být i předchozí tru-cu biopsie) Jediným důvodem k zvážení neoadjuvance vidím těsnou souvislost s pektorální fascií. Důvodem může být pouhá lokalizace tumoru v její blízkosti, prorůstání však není patrné. Pokud je podle radiodiagnostika jasné, že nádor neprorůstá do fascie volila bych u pacientky operaci- parciální ME s vyšetřením SNB nazmrzlo. Výhodou je i lepší informace o fenotypu nádoru z definitivního vzorku a infomace o event. postižení axilárních uzlin. Dle definitivního výsledku potom adjuvanci. Vyšetření HER2 pomocí FISH je standardní součástí histologického vyšetření nádoru. V případě overexprese bych pacientce doporučila adjuvantní chemoterapii 4x Ac, následně paclitaxel weekly s weekly trastuzumabem celkem na 12 týdnů a následně trastuzumab a 3 týdny (celkové podáni trastuzumabu 52 týdnů). Po skončení chemoterapie (paclitaxelem) bych u pacientky doporučila adjuvantní hormonální léčbu:LHRH analoga na 2-5 let (po domluvě s pacientkou a podle tolerance LHRH) a Tamoxifen na 5 let

Jedná se o mladou pacientku po IVF s tumorem T1c N1 M0, hormonálně dependentní, HER 2 pozitivní, s vyšší proliferační aktivitou bez LVI, střední diferenciace.
Důvod k neoadjuvanci bych viděla v případě pochybností vztahu tumoru a pektorální fascie, jinak bych doporučila parciální výkon + SNB (dle UZ jsou uzliny negativní) + případně dle výsledků histologie doplnění o následnou dissekci (variantou je i vyšetření froze section, ale může být též zatíženo chybou). Následně - dle definitivní histologie - tj. pokud by nebyla změna od původní, tak adj. chemoterapii + biologickou léčbu (EC 4x + sekvenčně Pacli + Trastuzumab 12x weekly), dále
adj. RT na oblast prsu (RT na oblast uzlin dle případné pozitivity axillárních LU) a pokračování v Trastuzumabu do doby 1 roku v kombinaci s léčbou hormonální (LHRH po dobu min. 2 let + TX po dobu min. 5 let), následně prodlouženou adjuvanci na 2 roky - při dosažení menopauzálních hodnot FSH (subanalýza studie MA-17 prokázala právě u žen, které byly v době stanovení dg. premenopauzální a následně se v průběhu užívání TX staly postmenopuzální výrazný benefit z prodloužené adjuvance)

Pokud jsem porozuměl, jde o mladou ženu s tumorem vel. T1c, palpačně T2, ale vzhledem k těsnému vztahu (byť dle SONO zřejmě ne) k hrudní stěně nelze vyloučit až stádium T4 (podobně na SONO uzliny nejisté, ale klinicky téměř jisté, minim. N1). Rozhodně bych indikoval neoadjuvanci, v tomto případě i režimem FEC100, následně mastektomii s exenterací axily, podle definitivní histologie v případě nedosažení pCR adjuvanci v kombinaci taxanu s trastuzumabem. Po ní (při pokračujícícím trastuzumabu) by měla být zahájena léčba hormonální (5 let LH-RH s TMX následované prodlouženou adjuvanci letrozolem s možností zvážení provedení chir.kastrace s LAVH kdykoliv v tomto průběhu, nejlépe před ukončením 5 let kompletní estrogenní blokády nebo alespoň následně v případě návratu menstruace) a ozáření hrudní stěny a svodné lymfatiky (po neoadjuvanci raději vždy, i při nálezu pN0). Při dosažení pCR jen kombinace trastuzumabu a ozáření s hormonální léčbou stejným způsobem. Trastuzumab bych tedy ponechal na adjuvanci bez potřeby doplnění FISH.

Jedná se o malý nádor se spornou pozitivitou axilárních uzlin (UZ negativní i když jsou v axile hmatné uzliny- možným důvodem m,ůže být i předchozí tru-cu biopsie) Jediným důvodem k zvážení neoadjuvance vidím těsnou souvislost s pektorální fascií. Důvodem může být pouhá lokalizace tumoru v její blízkosti, prorůstání však není patrné. Pokud je podle radiodiagnostika jasné, že nádor neprorůstá do fascie volila bych u pacientky operaci- parciální ME s vyšetřením SNB nazmrzlo. Výhodou je i lepší informace o fenotypu nádoru z definitivního vzorku a infomace o event. postižení axilárních uzlin. Dle definitivního výsledku potom adjuvanci. Vyšetření HER2 pomocí FISH je standardní součástí histologického vyšetření nádoru. V případě overexprese bych pacientce doporučila adjuvantní chemoterapii 4x Ac, následně paclitaxel weekly s weekly trastuzumabem celkem na 12 týdnů a následně trastuzumab a 3 týdny (celkové podáni trastuzumabu 52 týdnů). Po skončení chemoterapie (paclitaxelem) bych u pacientky doporučila adjuvantní hormonální léčbu:LHRH analoga na 2-5 let (po domluvě s pacientkou a podle tolerance LHRH) a Tamoxifen na 5 let.

Jedná se o mladou pacientku po IVF s tumorem T1c N1 M0, hormonálně dependentní, HER 2 pozitivní, s vyšší proliferační aktivitou bez LVI, střední diferenciace.
Důvod k neoadjuvanci bych viděla v případě pochybností vztahu tumoru a pektorální fascie, jinak bych doporučila parciální výkon + SNB (dle UZ jsou uzliny negativní) + případně dle výsledků histologie doplnění o následnou dissekci (variantou je i vyšetření froze section, ale může být též zatíženo chybou). Následně - dle definitivní histologie - tj. pokud by nebyla změna od původní, tak adj. chemoterapii + biologickou léčbu (EC 4x + sekvenčně Pacli + Trastuzumab 12x weekly), dále
adj. RT na oblast prsu (RT na oblast uzlin dle případné pozitivity axillárních LU) a pokračování v Trastuzumabu do doby 1 roku v kombinaci s léčbou hormonální (LHRH po dobu min. 2 let + TX po dobu min. 5 let), následně prodlouženou adjuvanci na 2 roky - při dosažení menopauzálních hodnot FSH (subanalýza studie MA-17 prokázala právě u žen, které byly v době stanovení dg. premenopauzální a následně se v průběhu užívání TX staly postmenopuzální výrazný benefit z prodloužené adjuvance)