Jednalo se o lokální recidivu, preferoval bych proto léčbu lokální. Ta byla zahájena operací, u R1 bych doplnil ozářením a nemocného standardně po 3 měsících sledoval a systémovou léčbu zahájil až při průkazu generalizace.

Vzhledem k lokálnímu relapsu s odstupem 4 roky od primární terapie bych doporučil zvážit pooperační radioterapii, což musí indikovat radioterapeut. Systémovou léčbu bych ponechal pro případ generalizace.
Pokud by nebyla radioterapie indikovaná, zvažoval bych systémovou terapii možná dle výsledku RAS jen sledování (RAS jako prognostický parametr, tj. wt RAS = dispenzarizace?) bylo by to na dohodu s pacientem, se zohledněním předchozí tolerance léčby.

Vyšetření PET/CT vyloučilo jinou generalizaci, ,a předchozí CHT reagoval dobře a měl z ní dlouhodobý benefit, proto bych ji ponechal na dobu, kdy takováto situace nastane. Nyní bych pacienta zajistil jen lokálním ozářením postižené oblasti a dále sledoval.

Pokud byl výkon R 1, ale zobrazovací metody nezachytili žádnou další progresi nemoci, doporučil byl lokální léčbu radioterapii.
Doplnil bych RAS vyšetření a biologickou léčbu a další chemoterapii bych si ponechal v záloze v případě další diseminace onemocnění .

Při R1 resekci by mohla být vhodná radioterapie. Relativně dlouhá doba do relapsu mohla být dána podanou adjuvancí v minulosti. Nyní byla prokázána 2 ložiska recidivy vedle sebe, R1 resekce a perineurální invaze, po resekci normalizace CEA. Efekt adjuvance v této situaci není jistý, ale navrhl bych ji, pokud by radioterapeut z nějakého důvodu neindikoval radioterapii. V takovém případě bych volil FUFA nebo kapecitabin. Do budoucna pro případ meta by měl být jasný charakter reakce na oxaliplatinu, šlo o jasnou alergii nebo jen o relativně častý syndrom laryngofaryngeální dysestezie? Pak může pomoci pomalejší podání oxaliplatiny.