Vstupujete na stránky obsahující informace, které jsou určeny lékařům oprávněným předepisovat
humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in
vitro (dále jen „zdravotnický odborník“), a nikoliv široké (laické) veřejnosti či jiným skupinám
odborníků.
Kliknutím na odkaz „Potvrzuji, že jsem lékařem“ prohlašujete, že:
-
jste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky, zdravotnické
prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro;
-
berete na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny široké (laické)
veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům podle předchozí definice, a to se všemi riziky a důsledky z
toho plynoucími pro širokou (laickou) veřejnost.
Pro případ, že nejste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky,
zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, pak kliknutím na odkaz „Potvrzuji,
že jsem lékařem“ potvrzujete, že jste seznámen s riziky, kterým se vystavujete v důsledku možného chybného
vyhodnocení informací, které jsou určeny odborníkům-lékařům, přičemž tato rizika zcela akceptujete. Tato
rizika zahrnují zejména možnost chybného vyhodnocení (interpretace) informací dále uvedených, chybného
posouzení vlastního zdravotního stavu, či možnost vzniku mylné preference ve vztahu k určitému humánnímu
léčivému přípravku, zdravotnickému prostředku nebo diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro,
neboť o vhodnosti případné léčby určitým humánním léčivým přípravkem, jehož výdej je vázán na lékařský
předpis, nebo určitých typů zdravotnických prostředků (resp. diagnostických zdravotnických prostředků in
vitro),
rozhoduje vždy lékař po posouzení zdravotního stavu pacienta. Vhodnost užití humánního léčivého přípravku,
jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nebo zdravotnických prostředků (resp. diagnostických
zdravotnických
prostředků in vitro) je vhodné předem zkonzultovat s lékařem či lékárníkem.
Reakce: 5
Jednalo se o lokální recidivu, preferoval bych proto léčbu lokální. Ta byla zahájena operací, u R1 bych doplnil ozářením a nemocného standardně po 3 měsících sledoval a systémovou léčbu zahájil až při průkazu generalizace.
Vzhledem k lokálnímu relapsu s odstupem 4 roky od primární terapie bych doporučil zvážit pooperační radioterapii, což musí indikovat radioterapeut. Systémovou léčbu bych ponechal pro případ generalizace.
Pokud by nebyla radioterapie indikovaná, zvažoval bych systémovou terapii možná dle výsledku RAS jen sledování (RAS jako prognostický parametr, tj. wt RAS = dispenzarizace?) bylo by to na dohodu s pacientem, se zohledněním předchozí tolerance léčby.
Vyšetření PET/CT vyloučilo jinou generalizaci, ,a předchozí CHT reagoval dobře a měl z ní dlouhodobý benefit, proto bych ji ponechal na dobu, kdy takováto situace nastane. Nyní bych pacienta zajistil jen lokálním ozářením postižené oblasti a dále sledoval.
Pokud byl výkon R 1, ale zobrazovací metody nezachytili žádnou další progresi nemoci, doporučil byl lokální léčbu radioterapii.
Doplnil bych RAS vyšetření a biologickou léčbu a další chemoterapii bych si ponechal v záloze v případě další diseminace onemocnění .
Při R1 resekci by mohla být vhodná radioterapie. Relativně dlouhá doba do relapsu mohla být dána podanou adjuvancí v minulosti. Nyní byla prokázána 2 ložiska recidivy vedle sebe, R1 resekce a perineurální invaze, po resekci normalizace CEA. Efekt adjuvance v této situaci není jistý, ale navrhl bych ji, pokud by radioterapeut z nějakého důvodu neindikoval radioterapii. V takovém případě bych volil FUFA nebo kapecitabin. Do budoucna pro případ meta by měl být jasný charakter reakce na oxaliplatinu, šlo o jasnou alergii nebo jen o relativně častý syndrom laryngofaryngeální dysestezie? Pak může pomoci pomalejší podání oxaliplatiny.