Klinické studie s neoadjuvantní chemoterapií u mužů s karcinomem prsu opravdu nejsou, protože se jedná o raritní dg. U pacienta bych vzhledem k věku ( 75 let) a celkovému stavu ( demence, zbavený svépravnosti) v této chvíli uvažovala o primárně operačním řešení- pokud je nález operabilní. Pokud ne, tak bych zahájila systémovou léčbu tamoxifenem- vyčkala 3-6 měsíců na léčebnou odpověď, pokud by se stal nález operabilním, zařadila bych operaci, pokud ne, tak radioterapii.

Data na neoadjuvantní hormonoterapii u mužů nejsou, ale vzhledem k tomu, že se mužský ca prsu řeší prakticky stejně jako ca prsu u žen a též s ohledem na ostatní zmíněné charakteristiky jak tumoru, tak pacienta bych se nebála TX v neoadjuvancii použít, pokud je tedy někdo, kdo mu ho bude dávat. Operační výkon jako primární léčba je též možný, otázkou je zvážení interních rizik v souvislosti s anestezií a případně zvážení rizika neradikality výkonu. Problém může být i souhlas opatrovníka.

Pro agresivnější léčbu (chemoterapii) spíše nesplňuje kritérium PS dle WHO 0-1, cílem rovněž není jej trápit a zatěžovat, biopsii prostaty bych prováděl jen v případě očekávaného dožití alespoň 10 let. Pokročilý ca prsu bych řešil endokrinní léčbou tamoxifenem a po 4-6 měsících zvážil podle jeho efektu jen pokračování, nebo přidání oper. výkonu či při uvedených komorbiditách spáše raději RT.

Nemocného bych také léčila pouze hormonoterapií tamoxifenem. Vzhledem k rozsahu onemocnění a pochybnostem o kostním nálezu , není jasné, zda se jedná o neoadjuvantní nebo paliativní terapii.