U pacientky bych vzhledem k opakované progresi onemocnění po vysazení chemoterapie pokračovala v kombinaci trastuzumabu s chemoterapií až do toxicity nebo do progrese onemocnění. Trvalá blokáda HER 2 receptoru má určitě svoje logické opodstatnění a dokládají to i výsledky preklinických studií. V klinické praxi založené na důkazu máme však racionální podklad pouze pro 2 řady chemoterapie v kombinaci s trastuzumabem.

V této situaci bych pokračovala v léčbě s chemoterapií, trastuzumabem a bisfosfonáty. Pravděpodobně bych z chemoterapie zvolila variantu weekly Paclitaxelu, který zatím nebyl podán. Možná je též varianta s Gemcitabinem, může být ale toxičtější.
Z uvedeného plyne, že klinická klasifikace tumoru byla po neoadjuvanci s TAC 6x změněna z T3 N2 M1 na pT2 pN3 M1, což bych vzhledem k progresi v uzlinách viděla jako důvod ke změně chemotrapeutického režimu v adjuvanci.
Souhlasím s tím, že blokáda HER2 by měla trvat co nejdéle.

Krásný případ efektu cílené léčby. kromě toho, že by taková terapie měla probíhat v paliaci pokud možno co nejdéle, by taky měla co nejdřív začít, protože pro takovou pacientku je to, jak je vidět, kruciální. Režim TAC zbytečně , podle mého názoru, oddaluje podání trastuzumabu až do adjuvantní sekvence. V paliaci, pokud nemocná léčbu dobře toleruje, bych pokračovala do progrese, pokud má známky toxicity, tak bych podávala, vzhledem dosažení dobrého efektu, herceptin v monoterapii.