Možnosti hormonální léčby jsou u pacientky prakticky vyčerpané. Chemoterapie měla podle popisu dobrý efekt, jedná se tedy o chemosenzitivní onemocnění. Pokud došlo k progresi metastáz jaterních, nelze čekat pokles transmináz po indikaci hepatoprotektiv, nejedná se pravděpodobně o toxicitu po chemoterapii, ale progresi základního onemocnění. Myslím, že jen na základě uvedených hodnot transmináz nelze u pacientky mluvit o jaterním selhávání. U řady cytostatik je doporučena redukce až při vyšších hodnotách bilirubínu, ne však při vyšších hodnotách transmináz. Pokud je pacientka v dobrém stavu, volila bych kombinaci capecitabinu v dávce 2000 mg/m2 s vinorelbinem, který bych v první serii podala v dávce max. 100 mg t.d. p.o. D1 a 8, v případě dobré tolerance stran hematologické toxicity lze potom dávke event. eskalovat )

Jedná se o vícečetné relapsy onemocnění, lépe reagující na chemoterapii při t.č. prakticky vyčerpaných možnostech hormonální léčby. Proto souhlasím s výše uvedeným názorem a pokračovala bych též další chemoterapií + bisfosfonátem. P.o. režim XeNa je určitě v této fázi dobrou volbou.

Souhlasím, že se jedná o chemosenzitivní onemocnění a také is tím, že stav nelze hodnotit jako selhání jater, jen "hepatotoxicitu" progredujícícho nídoru v této lokalizaci. Přikláněla bych se ale radši k mnoterapii v rámci paliativní CHT, capecitabin s možností jemné úpravy dávek, vzhledem k monitoraci JT, mi připadá jako dobrý nápad.