Jedná se o rizikovou nemocnou (velikost tumoru, biologické charakteristiky tumoru, premenopausa), u které je vysoká pravděpodobnost, že bude vyžadovat i další adjuvantní léčbu (jak již píše sám autor). V tomto případě je provedení plastické úpravy v jedné době s operačním výkonem nevhodné. Kromě toho provedení SCME s náhradou implantátem bych nepovažovala za optimální řešení ani u méně rizikové nemocné s invazivním karcinomem. SCME je spíše vhodná jako profylaktický výkon u žen s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu (ženy s BRCA 1,2 pozitivitou, ženy s vysoce pozitivní RA, pokud mají rizikový parenchym a přeji si tento typ výkonu, ženy, které již prodělaly léčbu ca prsu na jedné straně a druhá strana je s rizikovým parenchymem aj.)
Okamžité rekonstrukční výkony jsou vhodné zatím spíše tam, kde po chirurgickém výkonu nepočítáme s adjuvantní RT či CHT. Odložené rekonstrukce po ukončené adjuvantní terapii by neměly být problémem. Jsem si vědoma určitého konzervatismu, který příliš nekoreluje s americkými postupy, ale onkologická bezpečnost by měla stále stát na prvním místě.

1: Subkutánní mastectomie s plastikou implantátem není adekvátní výkon u jakéhokoliv karcinomu prsu.
2: Tento zhoubný nádor tro svoji biologickou charakteristiku i rozsah by byl vhodný k neoadjuvatní systémové chemoterapii, po které by pacientka, pokud to bude technicky možné a onkologicky bezpečné, mohla absolvovat pouze parciální výkon a žádnou plastiku by nepotřebovala. Pokud by ablace byla vhodná, pak by se mohla spojit s plastickou operací v druhé době, v časovém intervalu bezpečném při vynechání adjuvantní radioterapie.