Hormonální léčba byla ukončena v r.09, tedy před 3 lety, u současné metastázy lobulárního ca předpokládám opět významnou horm.dependenci (neuvedeno, zda byla IHC provedena). Pokud jinde není další známa další diseminace a jde o jakousi opakovanou „adjuvanci“, i když skryté drobnoložiskové postižení je možné a snad také pravděpodobné, volil bych endokrinní léčbu nesteroidním AI, v další řadě pak Faslodex. Jen v případě nízkého věku nemocné bych zvažoval chemoterapii na bázi taxanu.

Není úplně jasné jak je paní stará, ale rozhodně potřebuje systémovou léčbu. Pokud je mladší , tak bych volila chemoterapii , nejspíše paclitaxel weekly 12x a potom hormonoterapii faslodexem. Pokud je starší , byla by možná samotná hormonoterapie faslodexem.

Podle popisu se jedná o typický průběh lobulárniho karcinomu . Podle původní TNM klasifikace se jednalo o nádor s vysokým rizikem relapsu. Lobulární karcinomy relabují výrazně později než invazivní duktální karcinomy, ale jsou v době relapsu výrazně rezistentnější na léčbu než duktální karcinomy. Pokud byl fenotyp nádoru z metastázy v ováriu stejný jako původní nádor doporučila bych u pacientky nyní systémovou hormonální léčbu- nejlépe asi netseroidní inhibitor aromatázy (anastrozol nebo letrozol) až do progrese onemocnění. Podle všeho se průběh onemocnění dá sledovat pomocí hladin nádorových markerů, v případě progrese bych volila druhou řadu hormonální léčby ( faslodex, nebo kombinaci exemestan a everolimus, pokud bude do té doby možnost podání).

Chybí zde údaj o věku pacientky, což může být pro rozhodování důležité, ale vzhledem k tomu, že paní prošla switch terapií, předpokládám, že je postmenopauzální. Jedná se o lobulární ca s vysokou hormonální dependencí (podle původní IHC), údaj o aktuálním vyšetření z meta není uveden. Pacientka je po LAVH + AE bilat. tj. t.č. bez aktivního makroskopického tumoru. Volila bych tedy změnu hormonální léčby – Faslodex. V případě hormonální independence (pokud by u meta ovaria byla stanovena) pak léčbu chemoterapií.