Vzhledem k chování nádoru by se dala hodnotit i účinek adjuvantní chemoterapie- pacient zrelaboval do půl roku od ukončení adjuvantní CHT, takže onemocnění lze označit za rezistentní i na taxany. Vzhledem k tomu, že nyní není přítomna nemoc doporučila bych u pacienta hormonální léčbu ( LHRH a inhibitor aromatazy), až při progresi (relapsu) potom chemoterapii(volila bych režim capecitabin +/- navelbine)

Relaps onemocnění se objevil po půl roce od ukončené adj. CHT, t.č je pacient bez známek onemocnění a i ložisko ve sternu bylo hormonálně dependentní, proto bych též nyní více inklinovala k hormonální terapii další řady (jak uvedeno výše). V případě další rekurence bych další postup volila na základě informací, které dnes neznáme, tj. délka bezpříznakového období, lokalita relapsu a četnost ložisek, výsledek genetického vyšetření, imunohistologická a molekulární charakteristika relabujícího nálezu - pokud bychom ji znali apod.

U hormonálně dependentního onemocnění bych u pacienta bez prokazatelně přítomného tumoru volil pouze změněnou HT s ponecháním CHT, jejíž "adjuvantní efekt" zklamal,až pro případ hrozící viscerální krize. O tu se nyní nejedná a při jakémkoliv režimu v další "adjuvanci" neočekávám účinek lepší, než bylo dosaženo v minulosti, takže opět neuspokojivý a prakticky žádný na skelet. Při průkazu další diseminace v této lokalizaci pak přidat bisfosfonát.

Také bych pacienta léčila jen hormonoterapií, nejspíše inhibitorem aromatázy po kastraci , nebo v kombinaci s LH-RH inhibitorem a také anti RANKL terapií, nejspíše bisfosfonátem.